… s Dvořákem do Vesmíru …
Do vesmírného prostoru, oděni do skafandrů s logem ZUŠ Eduarda Marhuly, vystoupilo dne 4. června 2026 těchto devět hudebních astronautů:
Veronika Zajacová, Anna Chudoba, Vratislav Chudoba – housle
Beata Bezručová – violoncello
Thea Legerská, Ivana Kržinová, Amálie Vivien van Nes – flétny
Martin Klos – trubka
Vojtěch Malina – tympány
Ve čtvrtek večer přistála zpět do své domovské základny, šťastně a bezpečně, vesmírná loď vyslaná na oběžnou dráhu pod záštitou projektu „Mladé talenty s JFO“. Posádkou tohoto průzkumného letu byli, letos již po třinácté, žáci a studenti základních uměleckých škol Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje. Přípravy na tento meziplanetární projekt byly náročné, a to na všech frontách. Jak na straně účastníků mise, tak na straně organizátorů, kterými byly: Múza-sdružení základních uměleckých škol Moravskoslezského kraje a Janáčkova filharmonie Ostrava. Ta pod svá symfonická křídla pojala asi 90 mladých lidí, kteří se věnují hře na hudební nástroje. Dobré načasování, rozvržení příprav, konzultace s profesionály a získání dobré hráčské kondice až do samotného startu. A co bylo potřeba pokořit? Pro letošní ročník byla vybrána Symfonie č. 8, op. 88 Antonína Dvořáka s podtitulem „Anglická“. Na tomto díle pracoval Dvořák ve svém venkovském sídle ve Vysoké u Příbrami, kde během dlouhých procházek přírodou navnímával např. zpěv ptáků, kdy tyto a další hudební nápady následně zapracoval do partitury. V roce 1890 si sám tuto symfonii také premiéroval. Sklidila obrovský úspěch a dodnes je považována za jednu z jeho nejoptimističtějších a nejbarevnějších symfonií. A teleportujeme-li se z roku 1890 zpět do dnešních dní, snad jen malé zamyšlení. Svět je jistojistě o dost barevnější než za doby Dvořákovy … a optimismus? Někdy chybí, někdy pochybujeme, stále v něj doufáme. Kdybych se ale měla zpětně ohlédnout nejen jako profesionál, který sám v orchestru pracuje, a který také připravoval děti na tento projekt, zhodnotila bych to velmi optimisticky. Nejen práce s vlastními žáky, ale i setkání s dalšími kolegy a pedagogy, kteří se se svými svěřenci přihlásili do tohoto projektu, daly podnět k nově vzniklým čistokrevným přátelstvím a spolupráci.
Příprava na asi 40 ti minutový let byla náročná. Nejprve bylo zapotřebí vypustit na oběžnou dráhu první průzkumné sondy. Skladbu si nejprve naposlouchat, potom v poslechu pokračovat, ovšem již s notovým materiálem v ruce, následně zvolit dobrou strategii a pomalu začít rozklíčovávat orchestrální part, který se běžně na notových pultech žáků a studentů ZUŠ nevyskytuje. Docílení maximální koncentrace, schopnost vydržet uhrát celou větu či dvě, nejprve s hudebním podkladem a ve finále si pak obléci předepsaný dress code, připnout barevného motýlka, zaměřit pana dirigenta, vyčkat na startovací gesto a pomyslný final countdown. Řídící páku tohoto raketoplánu držel opět pevně ve svých rukou pan dirigent Stanislav Vavřínek, skvělý vesmírný lodivod. S grácií jemu vlastní po celé tři dny promlouval ke všem mladým hudebníkům věcně, s klidem a rozvahou. I ty pouhé tři dny, které byly určeny na secvičení díla, se velmi podobaly programu v raketové základně. První den byl testovací, druhý den byl servisní a třetí zkouška, ta generální, byla vlastně simulací večerního letu. Asi ani nejde spočítat, kolik hodin výuky a kolik hodin navíc bylo potřeba, bez překročení hranic profesionality tak, aby si všichni s čistým svědomím a bez rizika, let užili. A tak tomu i bylo, žádný alarm nezablikal.
Rodiče, kantoři, kamarádi a další příznivci této meziplanetární výpravy přišli podpořit své děti a svěřence a návštěvnické centrum doslova praskalo ve švech.
Dalšími významnými a talentovanými členy posádky byli vynikající sólisté čtvrtečního večera: violoncellisté Markéta Štenclová a Alessandro Mastracci a syn našeho kolegy pana Lukáše Novotného – klavírista Štěpán Novotný.
A co lidského by mělo zaznít bezprostředně po bezpečném přistání? Vítejte zpátky na Zemi! A odborně? K uskutečnění celé mise nebyl zapotřebí žádný externě napájený harddisk, žádný doping. Pouze naše ruce, soustředění a čistá hudební mysl. A přestože interní software všech hráčů byl během hry místy skutečně přetížen a zahlcen i navzdory tomu, že radar nejednou zaměřil překročenou rychlost, palubní systém přesto nevyhodil žádná chybná data.
Expedice do Vesmíru byla jedinečným zážitkem. Umožnila šikovným mladým lidem nahlédnout na malou planetku s názvem symfonická hudba z poněkud jiné perspektivy a připomněla nám všem, jak obrovský a fascinující je hudební vesmír kolem nás, a také kolik toho o něm ještě můžeme v budoucnu objevit.
Zážitková kapacita úložiště je zaplněna a než se zase příště ocitneme ve stavu bez tíže, popřejme si navzájem:
„…přes překážky ke hvězdám …“
Foto:© Janáčkova filharmonie Ostrava, Maxim Bajza, Jakub Kupčík, Michal Bezruč https://eu.zonerama.com/Link/Album/15495806
autorka článku: Daniela Buchalová
