Harfa

Harfa je jedním z nejstarších nástrojů vůbec, dnes už se s ní setkáváme v podobě sólového, komorního nebo orchestrálního nástroje, důležitou úlohu také sehrává její spojení s lidovou hudbou (např. Irsko má dokonce harfu ve svém znaku). Než dospěla do své současné konstrukční podoby koncertní harfy s pedály (na kterou se hraje rukama i nohama), bývaly její repertoárové možnosti limitované. Moderní nástroj, naštěstí, už může zahrát prakticky kterýkoli žánr včetně jazzu. Ideální věk pro začátek hry na harfu neexistuje, díky pestré nabídce mnoha výrobců harf lze začít prakticky od útlého dětství. V něčem se hra na harfu vzdáleně podobá hře na klavír (koordinace rukou, čtení houslového a basového klíče), ale k tomu všemu je třeba přičíst ještě sešlapování pedálů anebo práci s háčky, (na ZUŠ Eduarda Marhuly se vyučuje hra na oba typy harf) a počáteční trápení se vznikem puchýřků. Výsledek práce však stojí za to – ne nadarmo je harfa nejčastěji vyobrazována jako nástroj královský či andělský.