S ukulele v kufru
Završili seniorští studenti evropský projekt v Portugalsku
Letošní školní rok bude zároveň rokem již třetí promoce našich seniorských studentů, kteří navštěvují Akademii III. věku. To, že je o aktivity, které Akademie nabízí stálý zájem, není potřeba zdůrazňovat. Kooperaci napříč uměleckými obory či mezigenerační spolupráci zdatně sekunduje také spolupráce s dalšími institucemi či spolky a participace na mezinárodních projektech. Dlouhodobě úspěšné je spojení s Ostravskou univerzitou a Univerzitou III. věku. Naši seniorští studenti, kteří se seznámili v hodinách hudební teorie, spolu muzicírují už 9 let. Za tu dobu se skupina přesunula z učebny hudební nauky do sborové zkušebny a sálu, kde začala společně zpívat a posléze i hrát na ukulele. Možná, že bychom k takovému kroku nikdy nenašli odvahu, kdybychom se dílem šťastných okolností nestali součástí společného projektu ZUŠ E. Marhuly a OU. Na první úspěšný projekt ASEB („Active Seniors´ Educations without Barriers“) realizovaný z velké části v covidových letech, navázal projekt druhý HESSEB („How to Educate Seniors in the Spirit of European Belonging“), který vyvrcholil letos v létě cestou do Portugalska za naším partnerským seniorským sborem do Ferreiry do Zezere.
Týden po prvním náporu červencových veder jsme vyjeli vstříc dlouhé cestě do Pyrenejí, abychom okusili ještě násobně teplejší počasí. Ovšem ani 45°C na lisabonském letišti, ani 40°C ve stínu Convento de Cristo ve středověkém městě Tomaru, kde jsme se na týden usadili, by nemohlo umenšit radost ze setkání s našimi přáteli z Portugalska a nově i Španělska. Součástí projektu HESSEB byla mimo jiné krátká videa s rytmizací textu písní, které jsme jako rodilí mluvčí navzájem natočili parlando pro naše kolegy a seniorské studenty. Naši poctiví studenti napříč Evropou tak trávili s těmito videi prakticky celý rok. V důsledku tohoto bylo již první setkání na letišti velmi vřelé a úsměvné. Španělští sboristé se hlásili, mávali a nahlas si prozpěvovali úryvky moravských lidovek a na celou halu nahlas deklamovali texty písně „Okolo Frýdku“ a „Beskyde, Beskyde“ na znamení, že pilně studovali.
Následovalo týdenní zkoušení společného, v pravdě mezinárodního, orchestru a sboru. Repertoir byl po dohodě mezi partnerskými sbory a sbormistry vybrán ze zpěvníku, který vznikl v rámci projektu a který obsahuje portugalské, španělské, katalánské, české a slovenské písně. Kromě samotného notového materiálů zde může čtenář nalézt i krátkou anotaci ve všech partnerských jazycích. Národní výběr konkrétních písní napověděl mnohé o samotných sborech a sbormistrech. Španělská kolegyně Carme Mas, která celý život působila coby profesorka katalánského jazyka a literatury, vybrala písně s krásnými texty např. Gabriela Garcii Lorcy. Šéf portugalské skupiny, rozšafný Márcio Cabral, který ale pevnou rukou vede nejen seniorský orchestr, ale i dětský soubor, zpěvník obohatil o množství opravdových portugalských „hitů“, ať už to byly „Cegonha“, „Laurindinha“ nebo píseň, jež se stala symbolem svobody a demokracie a hymnou tzv. karafiátové revoluce, „Somos livres“. V české části zpěvníku jsme představili kolegům zejména region Moravy – severní i jižní: ať už Portugalci tolik oblíbenými písněmi „Beskyde, Beskyde“, „Okolo Frýdku“ nebo „A já su synek z Polanky“, tak např. slováckou „Vyletěla křepelička z prosa“. Ale přidali jsme také některé folkové šlágry, např. „Kdyby tady byla taková panenka“ a další. Neopakovatelným se pak stala společná interpretace těchto našich písní. Právě osobité pojetí jednotlivých muzikantů, kteří si k našim písním našli vztah a které s láskou hráli, bylo dojemné. Právě toto muzicírování se špetkou nacionalismu, ale stále s pokorou a respektem, bylo tak evropské, jak jen může být. Ať už na dílčích zkouškách, tak na závěrečném koncertě, který byl součástí minifestivalu portugalských seniorských sborů.
Portugalsko nám ovšem nenabídlo jen zkoušky a koncertní přípravy, ale spoustu kulturního vyžití. Sídlo templářů, město Tomar, kde jsme byli ubytováni, nabízí takřka na každém kroku kus živoucí historie, architektury a umění. Manuelská gotika, na kterou si můžete doslova sáhnout, legendy o samotných templářích, Máří Magdaléně či Vascovi da Gama, který údajně s galeonou vplul přímo do města. Malebné středověké uličky, azujejos obložené domy nebo pravý mazagran, který si můžete dát odpoledne na zahrádce kavárny.
A aby toho nebylo málo, v době našeho pobytu zde probíhal také tradiční středověký festival v parcích kolem řeky Nabão se vším, co si jen dovedete představit – od velbloudů v průvodu, přes kejklíře, ohňovou show na vodě, až po středověké krčmy, kde vám nabídnou maso v korýtku nebo misku šneků. Naši skvělí hostitelé pro nás připravili také výlet do tradičního portugalského vinařství, jehož součástí jsou i rozlehlé podzemní sbírky umění pana majitele, a tradiční jídlo regionu Bairrada – leitão nebo návštěvu nedalekého poutního místa Fátima.
Vše se neslo v duchu sounáležitosti a evropanství, tak jak je deklarováno v názvu samotného projektu a jak je zamýšlená podstata všech projektů Erasmu+. To, že jsme rádi spolu a obohacujeme se navzájem, že jen nesčítáme rozdíly, ale spíše společné zážitky, bylo patrné v mnohém. Dojemné však byly ty spontánní okamžiky, které se přihodily jaksi náhodou: jako když na konci společného týdne už byla pospolitost natolik silná, že jsme mohli být svědky toho, jak jsou spolu v družném hovoru dámy, smějí se a poplácávají se, kterým vůbec nepřišlo na mysl, že každá mluví svým mateřským jazykem – jedna česky a druhá portugalsky, jak na závěr slavnostní recepce při krájení dortu všichni spontánně zpívají Ódu na radost a nebo jak v dojetí po koncertu naše české dámy sundávají svoje koncertní šály z modrotisku a dávají je španělským kolegyním na krk. A netrvalo to ani deset vteřin a začala hromadná „výměna dresů“, tedy šál a motýlků.
Přestože jsme španělské šály doma do šuplíků uložili již před dvěma měsíci, stále v nás rezonují zážitky, místa, setkání a hudba. A ještě dlouho budou. Stále listujeme v zpěvníku a zpíváme si „Anda jaleo“, „La tarara“ nebo „Malmequer mentiroso“. A vzpomínáme, co jsme si nad talířem bacalhau vyprávěli. A také na to, že je dar potkat lidi, se kterými si porozumíte, i když třeba mluvíte jinými jazyky.
Alespoň na dálku děkujeme španělským kolegům – Carme, Jordimu, Antoniovi a Mar, do Portugalska – Máricovi, Josému, Rúbenovi, Aně, Dulce a hlavně Veře. Na Ostravskou univerzitu Petrovi, Pavle a především Zdeňce za přípravu, realizaci a supervizi celého projektu.
Jak praví nejnovější výzkumy: samota je údajně horší než rakovina. A my jsme rádi, že můžeme společnými silami samotu usilovně a úspěšně potírat. „Somos livres – não voltaremos atrás!“
Za Hele ukulele vděčně a s radostí Eva Polášková
Hele ukulele, seniorský sbor pod záštitou OU a ZUŠ E. Marhuly:
Jiří Flassig
Milada Flassigová
Milan Piatkovský
Věra Piatkovská
Zdeňka Pupíková
Josef Řeřicha
Ivana Řeřichová
Vladimíra Sehnalová
Vanda Schromová
Alexander Skácel
Zdeňka Švihálková
Liběna Vydrová
Thanks to/ Poděkování:
Carme Mas (ES)
Jordi Domingo Argilaga (ES)
Antonio Cassapo (ES)
Mar Torres Baglietto (ES)
Márcio Cabral (PT)
José Rebola (PT)
Ruben Gonçalves (PT)
Ana Durão (PT)
Dulce Mota (PT)
Vera Ribeiro (PT)
Petr Šlechta
Pavla Janoschová
Zdeňka Telnarová
