Ke kořenům hudby i sebe sama
Eva Polášková
Červen se v učitelské profesi vyznačuje ledasčím, rozhodně ne klidným zastavením či seberozvojovou chvilkou. A přesto jsme si užily obé. Po týdenním maratonu zkoušek a kulturních zážitků v Alfě, ve Vesmíru, v Rothschildově zámečku a Parníku jsme v ryze dámské sestavě vyrazily do Olomouce na seminář Jiřího Pavlici „Kořeny hudby“. Dopolední přednáškový blok věnoval dlouholetý umělecký šéf Hradišťanu sdílení svých inspiračních zdrojů a postupů. Zcela nesobecky a otevřeně nám posluchačům představil konkrétní genezi vzniku některých svých písní, aranží, CD a projektů, jak jen to tříhodinový blok dovolil. Velká pokora k tradici a historii, ale i k produkci hudby jakožto zdroji obživy, byla patrná v každé větě. Zároveň bylo mezi řádky, ale i nahlas řečeno, jak důležité je pro muzikanta vzdělání a vzdělávání. Klasické (hudební) vzdělání, které může v pravý čas opustit a znovu na něm stavět, vzdělávání jako nikdy nekončící proces. Neboť nic není staršího než včerejší koncert, kdy člověku tleskal sál ve stoje. Jen člověk s hlubokou vnitřní integritou může pro všechny uvěřitelně říct, že na pódiu je velmi snadné manipulovat s davem a že si na to dává celý život velký pozor.
Celý dopolední blok byl doprovázen konkrétními ukázkami, jak z repertoiru Hradišťanu, ale i děl autorů, kteří Pavlicu ovlivnili a ovlivňují – vedle Janáčka, Dvořáka a Martinů i Jaroslav Krček nebo tradiční domorodá hudba ze všech koutů světa od Japonska až po Jihoafrickou republiku. Na pódiu Jiřího Pavlicu doprovázeli dva z jeho nejbližších spolupracovníků: David Burda, klarinetista, zpěvák, hráč na rozličné dechové nástroje a Josef Fojta, perkusista, multiinstrumentalista, aranžér, zpěvák. Jejich autentické vsuvky, vzpomínky a hlavně vzájemná respektující humorná interakce nikoho nenechaly na pochybách, že jejich dvaceti a čtyřicetiletá spolupráce je zároveň hlubokým přátelstvím.
Odpolední blok byl koncipován jako praktický workshop improvizační a skladatelský. Hostující ZUŠ Žerotín poskytla výborné zázemí pro konání akce a my jsme byly rády, že jsme trefily do dalšího koncertního sálu a po cestě v rozlehlých chodbách se neztratily. Iniciátorka celého setkání a zároveň vyučující hry na klavír a skladby, Hana Švajdová, v úvodu představila svého žáka, který interpretoval svou skladbu. Všichni rázem pochopili, jak vysoko je laťka nastavena. František Konečný, jak se později ukázalo, je synem někdejší absolventky naší ZUŠ a nutno podotknout, že se „pomamil“ v nejlepším smyslu slova. K Františkovi se během odpoledne přidali další žáci a vyučující a v řízené improvizaci vznikala neuvěřitelná díla existující jen v daném okamžiku, doslova „one and only“. Na podkladu lidových písní, módů a starých stupnic, ke kterým se Pavlica často obrací, improvizovali hráči i publikum. Navzdory horkému počasí a faktu, že předešlý den Pavlica i oba pánové hráli na velkolepém koncertě spolu s vítězi skladatelské soutěže Múzy Ilji Hurníka a hosty, celý seminář i workshop plynuly v klidné a tvůrčí atmosféře. Pavlica je opravdový spiritus agens, leader v nejlepším smyslu tohoto slova, ten, který vede, ale i ten, kdo se nechá vést – momentální atmosférou a naladěním. Nikdo jsme nezapochybovali, že máme před sebou velkou osobnost – osobnost, která v klidu nechá vyniknout spoluhráče, který má zrovna dobrý nápad a je mu jen 15 let, bez obav, osobnost, která úplně vážně řekne: „Zahrajeme to teď v D dur, ať se to holkám dobře hraje a nezdržujte, chlapi, holky musí za chvíli tady vedle do orchestru.“
Sečteno podtrženo: když se člověk nachází vedle někoho velkého, pozná to. Mimo jiné i tak, že navzdory okolnostem a životnímu údobí má chuť ihned začít tvořit, pracovat na sobě i pro druhé, být aspoň o kousek lepší, aby zmenšil tu velkou mezeru mezi sebou a oním velikánem. Ten pocit byl a je hmatatelný a přesto je Jiří Pavlica ten poslední, kdo by kolem sebe šířil aureolu vlastní důležitosti. Pokora, empatie, respekt a obrovský kumšt. Děkujeme, že jsme mohly být u toho.
Toto setkání organizovalo sdružení MÚZA a Festival improvizace a autorské tvorby „Hudba bez hranic“ ZUŠ Žerotín Olomouc. Podpořily jej Nadační fond Magdalény Kožené a bylo součástí festivalu ZUŠ Open 2025. Děkujeme naší paní ředitelce, že nám setkání zprostředkovala. Budeme z něj ještě dlouho čerpat a možná se díky těmto vzácným okamžikům letos nedostaví jev známý jako „červnová učitelka“ 😉
